Krabi. Thajská oáza klidu.


Předposlední zastávka našeho výletování po Thajsku. Zajímá nás i západní pobřeží, a tak i přes nepřízeň předpovědi počasí podnikáme cestu na Krabi. Údajně se jedná o vůbec nejkouzelnější místo Thajska. Opravdu tomu tak bylo i v našem případě? Uvidíme ...

Stručná charakteristika.

Krabi je provincie na jihozápadním pobřeží Thajska. Kromě pevninské části, ve které se nachází i její hlavní město Krabi Town, zaujímá i okolní ostrovy v Andamanském moři. Je to hornatá oblast, typická pro své vápencové skály a jeskyně. V nich kdysi nalézali svá přístřeší vůbec nejstarší obyvatelé thajského území, dnes jsou rájem horolezců. Nejznámějšími plážemi na pevnině jsou Ao Nang, Railay či Phra Nang, z ostrovů zmíním např. Koh Lanta či Phi Phi se svými korálovými útesy a ideálními podmínkami ke šnorchlování.

Cesta je trnitá.

Ačkoliv z autobusu v Krabi Town vystupujeme již časně po obědě, na pláž Ton Sai, kde jsme ubytovaní, se dostaneme až v pozdních nočních hodinách. V následujících řádcích vysvětlím proč.

Hned po příjezdu „schytáme“ vydatný monzun, který nás zažene do místní pouliční restaurace. Jakmile déšť ustává, jdeme se zeptat do infocentra na nejlepší způsob, který nás dovede na Ton Sai. Slečna na recepci má pro nás dvě zprávy. Ta první (lepší) je, že Ton Sai patří vůbec k nejhezčím místům na Krabi. Máme se tedy rozhodně na co těšit. Horší je, že tam nevede žádná pozemní komunikace, pouze lodní přívoz. Při současném přílivu a rozbouřeném moři však ani tahle varianta není zcela jistá. Sedáme na taxi a necháváme se dovézt do Ao Nang, kde čekáme na další dobrodruhy, kteří s námi podstoupí noční převoz ve vlnách na Railay Beach. O tom, jak taková jízda vypadá, lépe napoví mé video. Odvahu a kuráž nacházíme v thajské whiskey Hong Thong, která nás doslova drží nad vodou.

Vylézáme na východním břehu Railay Beach, kde naše cesta zdaleka nekončí. Bereme batohy a následujeme partu australských horolezců, se kterými projdeme podivnou uličkou na západní část pláže. Je už hluboká tma, která dá vyniknout krásně nasvícené vápencové skále, která z jedné strany uzavírá tuto zátoku. Ton Sai, náš dnešní cíl, je docela na dosah. Místní domorodci zmiňují dvě možnosti, jak se na tuto pláž dostat.

První je podstatně kratší a vede vodou podél útesů. Přístupná je pouze, pokud je odliv. Dle jejich slov máme ještě zhruba půl hodiny, kdy má cenu to zkoušet, než přijde pravidelný příliv. Není tedy na co čekat. Nasazujeme čelovky a rychle vyrážíme pokusit štěstí vstříc stoupající hladině. Brodit se po kolena ve vodě s krosnou na zádech není nic příjemného, ale vidina hotelu nás táhne dál. To se mění, kdy nás první vysoká vlna nemilosrdně posílá do vody a naráží na ostré kameny. Smích na tvářích se mění spíše ve strach a nejistotu. Musíme se dostat zpátky na břeh. To se nám po chvíli naštěstí daří. Odnesla to odřená kolena, foťáky a další technika naštěstí ne.

Na řadu tak přichází druhá možnost, jak se dostat na Ton Sai. Ta vede stezkou skrz hustý prales za vesnicí. Je už značně pokročilá hodina a my vyrážíme za tmy a hustého deště vzhůru do kopců. Zpočátku relativně pohodový výšlap se záhy mění v úzkou strmou stezku, jejíž směr nám napovídá jenom natažený provaz. Chytáme se za ruce a svítíme si jeden druhému pod nohy, abychom věděli, kam šlapeme. Klopýtáme přes kořeny a kloužeme po kamenech, které stojí v cestě. V jednu chvíli déšť sílí natolik, že se raději schováme do jedné z opuštěných chatrčí. V příštích minutách se stane něco, co nebudu dlouze popisovat. Během výpravy po Thajsku se mi podaří podruhé vyhodit rameno. Ve zkratce: přesun na hotel – probdělá a bolestivá noc – ranní příchod doktora z místní kliniky – úspěšné vrácení kloubu na své místo. Konečně je tady ale ráno a Krabi nám ukazuje svou krásu!

Ton Sai. Kouzelná zátoka zapomenutá v čase.

Někde jsem se po návratu do ČR dočetl, že Ton Sai platí za místo, kde úplně zapomeneš na všechny problémy všedního života. Je zde překrásná pláž pro ty, kteří milují moře. Je zde džungle pro ty, kteří milují divokou přírodu a skály pro ty, kteří milují lezení. Dle mého to přesně charakterizuje tohle místo. Ačkoliv ani ráno nás nevítá zrovna vlídné počasí, i tak pohled na zdejší pláž mi utkvěl hluboko v paměti. Je úzká s jemným zlatavým pískem, zasazená do zátoky, kterou lemují z obou stran vápencové skály. Z nich dolů visí kořeny rostlin a stromů, které rostou přímo z nich. Jakoby se tady zastavil čas v dobách hippies. Mimo hlavní sezónu tady funguje pouze jedna internetová kavárna, ve které ti uvaří jednoduchý hamburger a tím to končí. Nákup potravin je třeba obstarat na vedlejší Railay Beach, stejně tak další služby (i tak omezené) jsou dostupné pouze tam. Až k neuvěření, že i dnes takové místo existuje.

Hippies. Odkaz Boba Marleyho.

Málem bych zapomněl na zvláštní skupinu lidí, kteří zdejší pláž obývají celoročně. Na konci vesnice, kde začíná lesní stezka, žijí v těch nejprimitivnějších podmínkách místní rastafariáni. Jejich místu dominuje kultura Boba Marleyho a život jim utíká pomalu v rytmu reggae. Bydlí v jednoduchých dřevěných příbytcích na zemi či v korunách stromů, přesto jim nic nechybí a jsou šťastní. Jsou velmi přátelští a za pár thajských bahtů nám zapůjčují biliardový stůl.

Ačkoliv jsme na tomhle místě strávili jenom pár dní, i tak si z něj odvážím spoustu zážitků. Má prostě svoje kouzlo a rád se sem ještě někdy podívám. Doporučuji ho i tobě, pokud se chystáš do jihozápadního Thajska.

Příští příspěvek z Thajska bude už poslední. Těšit se můžeš na zážitky z Phuketu.

Více obrázků si prohlídni v mojí galerii.

Díky za přízeň.

JH

Poslední příspěvky
#tagy
  • Facebook Clean
  • Instagram Clean
  • White YouTube Icon