Za východem slunce na střechu Česka.


Vánoční dárky rozbaleny, cukroví snědené a pohádky skouknuté. Nejvyšší čas se zvednout z gauče a strávit jeden z posledních dní letošního roku v přírodě. Předpověď navíc slibuje parádní počasí. Kdy jindy si přivstat a vystoupat na Sněžku na východ slunce?

Budík zvoní v 3.15 ráno a žene mě z postele ven. Cíl pro dnešní dopoledne je následující: 75 km autem z Turnova do Pece pod Sněžkou a potom 6,5 km pěšky vzhůru na nejvyšší bod Česka. To všechno navíc stihnout do 7.58, kdy se na obzoru objeví první sluneční paprsky. Trochu zvláštní pocit v prosinci při cestě do Krkonoš namísto snowboardu balit jenom batoh s termoskou čaje. I tak si od dnešního dne slibuju hodně.

Do Pece pod Sněžkou přijíždím v půl šesté za úplné tmy. Tou dobou potkám jenom policejní hlídku střežící vozy před zloději a pár spřízněných duší s čelovkou na hlavě, kteří si taky přivstali na východ slunce.

Cest na vrchol Sněžky vede více. Já volím tu (údajně) méně náročnou zelenou turistickou trasu přes horskou boudu Růžohorky, a dále po žluté k samotnému úpatí Sněžky. Hned za malým mostem přes říčku Úpu vkráčím do lesa a pouštím se do prudkého kopce. Trasa je zpočátku sice kamenitá a docela náročná, ale zároveň pěkně a pravidelně značená. S čelovkou na hlavě tak zdolávám první tři kilometry v naprosté tmě a tichu. Les končí a opodál vidím siluetu horské boudy, ve které jsou všechna světla ještě zhasnutá. Hvězdy na obloze a jasný měsíc slibují parádní podívanou při východu slunce.

Pokračuji tedy dále po žluté. Cesta už je zpevněná a jenom mírně do kopce. Po pár minutách míjím mezistanici lanovky, která vede z Pece pod Sněžkou až na samotný vrchol Sněžky. Na první dnešní pasažéry si ještě musí chvíli počkat. Začíná se pomalu rozednívat. Vypínám čelovku a blížím se k cíli. Po dvou kilometrech jsem konečně na úpatí hory. Pohled na ni je naprosto úžasný. Hodinky ukazují půl hodiny do východu slunce. Nadechuji se ke konečnému výstupu a s nadšením fotím první snímky. Obloha je jasná, nade mnou bledě modrá a v dáli nad obzorem až červená. Všude, kam dohlédnu, je okolí přikryté pod dekou z mraků.

Síly ubývají, čas utíká a nadšení stoupá. Je 7.42 a já jsem konečně v cíli. Zbývá ještě pár minut do východu, takže můžu v klidu vydechnout a najít si dobré místo na focení. Přidávám se k hloučku zhruba 60 lidí, společně hledíme do dáli k obzoru a čekáme na ten okamžik.

"Hele už leze!", slyším z davu. Hodinky ukazují 7.58 a na obzoru konečně vylézá slunce. Ta chvíle je nepopsatelná ...

Přeji všem to nejlepší do nového roku. Spoustu štěstí, zdraví, lásky a taky řadu nezapomenutelných zážitků při cestování!

Jakub Hanuš

„Žiju, poznávám, sdílím.“

Poslední příspěvky
#tagy